Kapitalismus je nutně provázán se svobodou, socialismus s totalitou. Není to náhoda. Pokud přeskočíme nesmyslnou Marxovu definici, dostaneme se k jeho skutečné podstatě. Kapitalismus je systém, kde jsou ekonomické vztahy mezi jednotlivci určovány na základě jejich vzájemné dohody. Socialismus je systém, kde jsou ekonomické vztahy diktovány z hora.
Více kapitalismu potřebujeme proto, že socialismus všude selhal. Kapitalismus potřebujeme proto, že je to nejen nejefektivnější, ale i nejmorálnější ekonomický systém, jaký kdy fungoval.
Socialismus znamená centrální řízení, kdy si plánovací komise myslí, že dokáže vytvořit lepší ekonomické prostředí jako všichni členové společnosti. Že lépe zná poptávku, nabídku, výrobu, management, logistiku a výzkum jako všichni, kteří se těchto činností účastní.
Nicméně opak je pravdou a až souhrnné znalosti a zkušenosti lidí pomocí svobodného trhu dokáží optimálně alokovat zdroje.
Současné brojení proti kapitalismu má pseudointelektuální základ. Je založen na tom, že současný ekonomický systém také v mnoha funkcích selhává. A protože současný ekonomický systém nazýváme kapitalismus, kapitalismus selhává. Nemůžeme však být dál od pravdy.
Skutečný kapitalismus nikdy nikde neexistoval. Kapitalismus je ekonomický a morální ideál. A my se k němu můžeme pouze přiblížit. Všechny ekonomické systémy jsou směsí socialismu a kapitalismu, s větší či menší váhou každého z nich.
Na současné krizi a kritice kapitalismu je nejzajímavější, že vše, co selhává, jsou právě socialistické prvky systému – jeho centrální řízení.
To, co krizi dostalo do tak ohromných rozměrů, nejsou banky (kapitalistické subjekty), ale plánovači v centrální bance, kteří vytvořili a řídí současný monetární systém. Jsou to lidé, kteří si myslí, že vědí lépe než trh, jaká má být reálná úroková sazba.
A jsou to vlády, které se bojí, že když padne jedna velká banka, tak padnou všichni a proto jim nedovolí zkrachovat. A tak popírají základní kapitalistický princip – když nedokážeš vytvořit hodnotu, tak zkrachuj. Je to socialistický princip centrálního plánování, který živí současnou krizi. Tento jistý princip způsobil kolaps všech socialistický rájů po celém světě, naposledy ve Venezuele. A tento jistý princip způsobuje, že naše zdravotnictví a školství vypadá tak jak vypadá. Socializace zisků a ztrát zabíjí efektivitu a možnost pokračovat. Stát je špatný vlastník a ještě horší manažer.
A proto potřebujeme více kapitalismu. Potřebujeme systém, ve kterém si lidé uvědomí a budou žít v přesvědčení, že všechno něco stojí. Zejména zdravotnictví a školství. No řešení není, aby stát ubral jinde a dal sem. Řešení je, že lidé se budou přímo angažovat na jejich financování. Například tak, že zdravotní pojištění dostane význam. Jeho výšku budou stanovovat pojišťovny vzhledem k zdravotnímu stavu člověka. A čím méně se ten bude o sebe starat, tím horší parametry bude mít a tím více bude muset platit. To bude motivovat každého dělat pro sebe to nejlepší.
Pokud chce stát pomoci, může to udělat. Stačí, když zavede speciální daň na cukr, rafinované a jinak zpracovávané potraviny. A spolu s příjmy z prodeje tabákových a alkoholických výrobků může tyto peníze posílat rovnou do zdravotnictví. Tam, kam při rostoucím trendu rakoviny, cukrovky a kardiovaskulárních chorob patří. Všechno se dá, jen je třeba přehodnotit své staré paradigma.
