Nedávno jsem dostal od jednoho novináře otázku, zda to, co nyní zažíváme, je koncem kapitalismu. Téměř jsem se rozesmál. Zde je moje vysvětlení:
Právě jsme svědky něčeho opačného – tedy konce intervencí a plánované ekonomiky. Kdokoliv, kdo tvrdí, že jde o konec kapitalismu, by se měl znovu podívat na jeho definici.
Kapitalismus je o tom, že peníze, výrobky a služby rozděluje a distribuuje trh. To co tu máme teď je pravým opakem. Politici zoufale touží zakrýt skutečnost příliš vysokého dluhu, nízké produktivity a příliš velké regulace.
Nedochází k tomu kvůli kapitalismu, ale příčinou je naopak jeho nedostatek. Sociální nerovnost, kterou tu máme, už nemůže dále růst. Musíme si uvědomit, že koncept tištění peněz, nebo jinak kvantitativního uvolňování je založen na efektu dotací.
Jinými slovy dělá bohatých bohatšími, aby byli podněcováni k vyšší ekonomické aktivitě. To však nefunguje a jak jsem již mnohokráte ve svých článcích o porušení společenské smlouvy vysvětlil, důvodem je přílišné plánování a příliš mnoho intervencí.
Co je však ještě zajímavější, je to, že jsme svědky budoucnosti. Japonsko je totiž světovým lídrem v zavádění ekonomických politik, takže to co se děje tam, převezmou později i ostatní regiony.
Před pár týdny japonská centrální banka Bank of Japan uznala, že kvantitativní uvolňování ekonomiku zachránit nedokáže. To je zásadní fakt. Co tedy tištění peněz nahradí?
Japonská centrální banka se nechala slyšet, že výnosy desetiletých vládních dluhopisů bude směřovat k nule. Je to de facto příprava na helikoptérové peníze, byť nepřímá. Představme si, co nulový výnos bude znamenat pro politiky.
Centrální banka v podstatě řekla zákonodárcem v Tokiu: Můžete zvyšovat fiskální deficit zdarma a kolik jen chcete. Tato nekonečná možnost produkovat stále větší a větší deficit nebude přitom mít žádný vliv na tržní sazby, protože bude opět kryta státní intervencí. Nebude tedy fungovat žádná záchranná brzda.
Myslím si, že je jen otázkou času, kdy se USA dostanou do recese a vezmou s sebou i rozvíjející se trhy a Evropu. Politici se proto vydají cestou Japonska.
Účinný recept na dosažení ekonomického růstu a snížení sociální nerovnosti přitom zůstává stále stejný. Píšu o něm již celých sedm let. Jediný mandát na změnu poměrů mají investice do vzdělání, infrastruktury, zvyšování produktivity a posilování tržních základů jednotlivých ekonomik.
Současný svět se v parametrech jako růst, inflace, rovnost, obchodní výměna a celkový sentiment zhoršuje, ale změna přichází. Není za ní však pád kapitalismu, ale naopak, podobně, jako v roce 1989, je to neschopnost plánovaných ekonomik tvořit budoucnost.
Náklady kapitálu
Ano, všechno je to o nákladech kapitálu. Nedovolit mu běžet na základě principu marginálních nákladů znamená křivit ekonomiku, trhy a společnost.
Helikoptérové peníze, které nahradí politiku nulových sazeb, kvantitativní uvolňování, tedy tištění peněz do ekonomiky, nejsou tím pravým řešením, ale co se dá dělat.
Jaké budou důsledky:
- V prvním čtvrtletí příštího roku dojde k posílení amerického dolaru. Ovlivňovat něj budou rostoucí marginální náklady peněz, politika Fedu a image dolaru jako bezpečného přístavu.
- ECB přistoupí po nové recesi, do níž se Evropa na příští rok dostane, k podobným krokem jak japonská centrální banka – jako vždy, jen s velkým zpožděním.
- Křivka výnosů poroste. Důvodem budou vyšší ceny ropy, ale i vyšší inflační očekávání.
- Volatilita se vrátí zpět.
- Valuace globálních akciových trhů klesne pod 100 denní klouzavý průměr.
- Autor článku: Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank
- Zdroj: Saxo Bank
