Základní charakteristikou finančně nezávislého člověka je, že jeho peníze pracují pro něj, výnosy z nich pokrývají všechny jeho nezbytné výdaje, a on / ona si může se svým časem nakládat, jak uzná za vhodné. Základní charakteristikou člověka, který finančně nezávislý není, a ani nikdy nebude, je to, že nemá žádné peníze, které by pro něj pracovali. Naopak, on pracuje pro cizí peníze.
Špatnými finančními rozhodnutími odsoudil sám sebe na doživotní nucené práce pro jiné lidi.
Typickým chováním takových lidí jsou nákupy na úvěr.
„Zdravá“ zadluženost neexistuje
Proto mě velmi znepokojil článek, který nedávno vyšel v trendech a zabývá se vývojem zadlužení českých domácností. Vyplynulo z něj několik zajímavých faktů:
- Zadluženost domácností v loňském roce rostla obrovským tempem (druhý největší růst v EU)
- Splátky úvěrů dosahují 50% disponibilních příjmů Slovenská domácností
- Zaúverovanost Českých domácností (v poměru k příjmům) je stále nižší než průměr v EU
- ČNB, banky a analytici považují takovou úroveň zadluženosti za „zdravou“
Tento článek je znepokojivý z několika důvodů:
- Tato čísla jsou v přímém rozporu se srdcervoucími články o tom, jací jsou Češi chudí. Totiž pokud jste chudý, úvěr vám nikdo nedá. Takže někdo lže – buď průzkumy, ukazující na rostoucí chudobu v České Republice, nebo banky falšují čísla o výši novoposkytnutých úvěrů.
- Je to svědectví o tom, jak slabě víme (nebo spíše nevíme) ukočírovat své životní náklady a svůj životní styl. Nejdůležitější faktor, který umožňuje takový růst úvěrů, je růst disponibilních příjmů (to je zároveň odpověď na první otázku) a pokles úrokových sazeb (primárně na hypotékách). Jako kdyby lidem v ČR nestačilo, že průměrná mzda vzrostla za posledních 5 let o více než 11% a tím pádem si mohou koupit o 11% věcí více. Oni si chtějí koupit JEŠTĚ více a tak se vesele zadlužují.
- Je to svědectví o tom, jak slabě víme manažovat své finance. Růst úvěrů byl způsoben hlavně hypotékami, což není nutně špatné. Rychle však roste i objem spotřebitelských úvěrů, jejichž sazba začíná někde kolem 11% p.a., a to nemluvím o takových fajnovostech, jako je splátkový prodej. Chcete-li do konce života makat na jiné lidi v mylném přesvědčení, že nákupy na úvěr zvyšují vaši životní úroveň, je to samozřejmě vaše volba. A kdo jsem já, abych vás přesvědčoval o něčem jiném? Pokud ale chcete někdy dosáhnout finanční nezávislost a svobodu, musíte to dělat jinak.
- ČNB, banky, analytici i autoři článku svorně tvrdí, že taková úroveň zadluženosti je ještě „zdravá“. Vzhledem k tomu, že slovo „zdravá“ obecně označuje něco, co je pozitivní, dobré, žádoucí a je třeba toho co nejvíce (např. Zdravá životospráva, zdravé sebevědomí), takové označení zadluženosti je velmi nebezpečné. Protože nepřímo namlouvá lidem – netrapte se, je to v pohodě, vezměte si další úvěr. Je to zdravé. Takto to však funguje pouze u firem, které si vezmou úvěr, aby ho zainvestovali do svého podnikání (nebo do nějaké jiné produktivní investice), které jim přináší větší výnos, než je úroková sazba úvěru. A navíc, zaplacený úrok je daňově uznatelný náklad. Běžný lidé nemají žádné produktivní investice, do kterých investují – půjčené peníze prostě utratí, přejídat, prehajdákať. Toto není zdravé. Toto je nemocné.
Proč je spotřební úvěr nebezpečný?
Je to velmi jednoduché – na úvěr lidé primárně nakupují věci, které by si jinak nemohli dovolit. To samo o sobě je velmi špatné pro jejich finanční budoucnost.
Navíc – nákupem čehokoli na úvěr nakupují danou věc nebo službu dražší, než kdyby si ji koupili v hotovosti (třeba zaplatit úrok, příp. poplatky související s úvěrem).
Takový spotřební zboží také rychle ztrácí hodnotu, takže i kdyby ho někdy chtěli prodat, získají za něj jen zlomek ceny, kterou zaplatili, nebo často i vůbec nic. Čili trojitý smrtelný úder pro jejich finance.
Kromě toho – vzhledem k tomu, že velkou část svého příjmu musí následně použít na splátky úvěrů (mnoho finančních institucí považují zadluženost, při níž splátky pohltí 50-60% disponibilního příjmu, za stále „zdravou“), nezbývá prostor na spoření a investování.
Proto používání úvěrů na nákup spotřebních věcí způsobí, že:
- Lidé, kteří na tom nejsou finančně velmi dobře, budou chudší a chudší
- Lidé, kteří na tom jsou finančně velmi dobře, se nikdy nestanou finančně nezávislými, nebo nedej bože bohatými
No dobře, řeknete si, ale proč jsou pak úvěry tak populární? Statisíce lidí, kteří si takové úvěry berou, se přece nemohou mýlit!
Na to odpovím protiotázkou, kterou úspěšně používali naši rodiče, jejich rodiče, atd .: Když Fero skočí do studny, skočíš i ty?!? Statisíce lidí se mohou mýlit ai se mýlí.
Popularita úvěrů má tři základní příčiny:
- Marketing prodejců, kteří nás úspěšně přesvědčují, že koupí jejich výrobků se náš život stane lepší, hezčí, snesitelnější
- Marketing poskytovatelů úvěrů, kteří nás úspěšně přesvědčují, že díky jejich produktům můžeme mít cokoliv si usmyslíme a to hned teď (nebo do 24 hodin).
Prudce rostoucí netrpělivost a potřeba ukojit všechny naše touhy hned, teď, okamžitě. - Chcete-li někdy dosáhnout finanční nezávislosti, musíte se spotřebním úvěrem jakéhokoliv druhu (bezúčelové úvěr, nesplacený zůstatek na kreditní kartě, splátkový prodej, leasing) vyhýbat jako čert kříži. Jediný akceptovatelný druh úvěru je hypotéka, kterou použijete na nákup rozumné nemovitosti.
Možná jsem staromódní, ale některé věci se zkrátka nemění. Už Benjamin Franklin říkal: „Raději jít spát hladový, jako se probudit zadlužený“. Nákup spotřebního zboží na dluh zabíjí jakoukoliv vaši šanci dosáhnout finanční nezávislost a svobodu, protože:
- na úvěr nakupujete vše výrazně dražší než v hotovosti, a proto
- na splátky úvěrů utratíte velkou část vašeho příjmu, a proto
- nemáte z čeho spořit a investovat, a proto
- nevytváříte kapitál, který zajistí vaši finanční budoucnost, a proto
- z vaší práce chudé vy, ale ti, kteří vám úvěr poskytli
