Bublina jednou praskne. To je jisté. Otázkou zůstává jen kdy. Důsledky budou podobné, jako při krizi z roku 2008, tedy nárůst nezaměstnanosti, nedostatek likvidity a panika na finančních trzích.
Hlavním rozdílem proti krizi před osmi let bude to, že banky už dnes nemají dostatek munice, se kterou by mohli proti krizi bojovat.
Není pochyb o tom, že současná uvolněná měnová politika, vede k narušení trhů a v některých případech i ke vzniku spekulativních bublin.
Platí to například pro sektor biotechnologií nebo pro podnikové dluhopisy s vysokým výnosem. Nebylo by však přesné, pokud bych řekl, že všechny trhy se nacházejí v bublině.
Dalším negativním jevem současnosti jsou tzv. „Zombie“ společnosti. Jde zde o firmy, které by za normálních podmínek, tedy pokud by se nacházely v prostředí normálních úrokových sazeb, už dávno zbankrotovaly. Tyto subjekty omezují potenciál budoucího hospodářského růstu a jsou nejlepším důkazem toho, že současná úroveň růstu je neudržitelná.
Bohužel v dnešní situací nevidím žádné světlo na konci tunelu. Může se to jen zhoršovat. Politika předstírání a prodlužování, kterou centrální banky už léta uplatňují, je novým normálem. Důvodem je to, že většina vlád není schopna zakročit pomocí vlastních nástrojů.
Nedokáží tedy stimulovat ekonomiku prostřednictvím nižších firemních daní a vyšších výdajů na vzdělání a infrastrukturu. Centrální banky pak nemají jinou možnost, než použít expanzivní měnovou politiku jako náhradu. Je ale zřejmé, že toto na trvalý růst nestačí. Důsledkem je evidentní narušení trhu a vysoké riziko vzniku spekulativních bublin.
Nafouknuté trhy jednou prasknou, jen není zatím jisté, jak velmi negativní dopad to bude mít na globální ekonomiku. Bude to záležet zejména na expozici derivátů bankovního sektoru. V případě, že krize zasáhne deriváty vážně, mnoho bank, jako například Deutsche Bank, by mohlo mít vážné problémy.
V nejhorším případě to může vyústit v krizi likvidity. Některým vládám nezbude, než zachraňovat banky před bankrotem podobně jako v roce 2008. Dopad nové krize na reálnou ekonomiku tak bude, podle mě, stejně vážný jako tehdy – přinese vyšší míru nezaměstnanosti a vyšší úrokové sazby.
Pozitivním rozdílem by ale mohlo být to, že vlády již nebudou váhat a začnou velmi rychle realizovat stimulační opatření na obnovení důvěry. Neudělají stejnou chybu jako před osmi lety a budou usilovat o úsporná a racionalizační opatření.
Myslím si proto, že nová krize by mohla trvat kratší, než ta předchozí. Dalším pozitivním rozdílem je zdraví bankovního sektoru. Ten je totiž, tak v USA, jako i Evropě mnohem stabilnější a očištěný od špatných úvěrů.
To, čím se nová situace bude lišit od současné, je i to, že centrální banky už nemají dostatek nástrojů, kterými by mohly uklidnit investory. Hlavním otazníkem úspěchu řešení krize je totiž akceschopnost.
Centrální banky již nebudou moci zacházet s úrokovými sazbami, protože ty se již dnes nacházejí na historicky nejnižších úrovních.
Americký FED bude proto pravděpodobně nucen rychle nastartovat čtvrté kolo kvantitativního uvolňování, zatímco ECB nebude mít jinou možnost, jak rozšířit stávající program pumpování peněz.
Hlavním rizikem nové krize pro globální ekonomiku tak je to, že centrální banky už nemají téměř žádné střelivo na boj s ní.
- Autor článku: Christopher Dembik, hlavní ekonom Saxo Bank
- Zdroj: Saxo Bank
[…] Přečtěte si: Nová krize konečně přinutí vlády jednat […]