Co myslíte, litovat něco nebo ne? Litovat naše minulé činy? Litovat to co jsme udělali?
Já si myslím, že URČITĚ ne. Jsem na 100% přesvědčena, že litovat něco, co jsme udělali, je znak toho, že se neumíme posunout dál. Nevíme se poučit z chyb.
Samotný smysl poučení se z minulých chyb je to, abychom tu chybu už vícekrát neudělali.
Aby se nám chyby neopakovaly v budoucnosti. Abychom se z toho poučili a šli dál.
A pokud se z toho dokážeme poučit, tak ty minulé činy opravdu nemá smysl litovat. Právě naopak. Máte být za ně rádi, že je již nemusíme zase prožívat.
Já sama mám v životě mnoho příkladů toho, když jsem zaryskovala, udělala jsem různé věci, které jsem měsíc-dva na to velmi litovala. Říkala jsem si, že jak jsem to vůbec mohla dopustit. Jak jsem něco takového vůbec mohla udělat.
No z odstupem času, si myslím, že to bylo úplně skvělé. Dokonce bych řekla, že to byly jedny z NEJLEPŠÍCH věcí, co se mi v životě staly. Že se mi něco nepovedlo.
Proto si myslím, že za chyby, které uděláme máme být vděční. A opravdu to neříkám, jen proto, že tu píšu pro nějakou stránku, která se zabývá vděčností.
Ale říkám to proto, že pokud se z těch chyb, dokážeme poučit, tak je to neskutečný odrazový můstek do budoucna. A to si myslím, že je opravdu skvělé.
Ať už je to bývalý vztah, ať už je to krach v podnikání, zdravotní problémy, rodinné problémy. A mnohé další životní ciesty, které nám v životě nevyšly.
A pokud se za tím v životě obhlédnout a podíváme se, co nám to dalo, najednou se nám to všechno začíná skládat jako nějaké puzzle. Najednou to začíná všechno vytvářet nějakou mozaiku, která nás vědět životem.
ŽIVOT NENÍ ROVNÁ CESTA
Nemyslím si, že život je rovná cesta. Ano, někdy dávno jsem si to myslela. Že si dáme cíl a půjdeme za ním přímočaře a bez překážek. A bude to skvělé, fantastické a život je úžasný.
Ano, život je skvělý, ale nemyslím si, že ta cesta je přímočará. Absolutně ne.
Proto si myslím, že ani JEDNU chybu, kterou jsme v životě udělali, si nemáme vyčítat. Pokud si ji vyčteme, tak si odpusťme. Neboť možná právě teď nevidíme ten smysl toho „přestupku“.
Možná pláčete v noci do polštáře a nevíte jak se zbavit toho hrozného pocitu. Věřím vám. I já jsem noci nejednou proplakala.
No projde to. Opravdu to projde. A pak zjistíte, že i ten pláč i to trápení mělo v životě nějaký smysl.
Takže si nemyslím, že člověk dokáže udělat něco špatného. Možná to dokáže udělat pouze tehdy, pokud se z toho nedokáže poučit.
A pak tu chybu musí zopakovat jednou… podruhé… potřetí… počtvrté… popáté… a možná až tehdy mu docvakne… AHA. Že je skutečně nutné něco změnit.
VŠE MÁ SMYSL
Takže můj závěr z toho celého je, že opravdu si nelamte hlavu nad tím co vám nevyšlo. A že zase jste se do něčeho pustili a zase to nevyšlo. Opravdu vím, jak se cítíte. A v té chvíli to může být velmi, velmi nepříjemné…
Ale nemyslím si, že v tom momentě s tím dokáže člověk něco udělat… opravdu podívat se na to z nadhledem, začít meditovat a oprostit se od toho problému.
Projde měsíc, dva, tři někdy možná i více let a dostanete se z toho a zjistíte, že to všechno má smysl.
Neboť vše má v životě nějaký smysl 🙂
